Kréta 2006

ORCHIDEJE BÁJNÉ KRÉTY (24.3.–2.4.2006)

Rudolf Dundr

S návrhem uniknout po dlouhé loňské zimě na jarem vonící a prosluněný řecký ostrov Krétu jsem při zimním „našáckém“ setkání nemusel kamarády dlouho přemlouvat. Na přípravu cesty stačila trocha hledání na internetu i žhavení telefonů a itinerář naší budoucí cesty byl připraven. Shodou okolností k cestě do Athén se nám hodila nabídka levných valentýnských letů jedné CK pro zamilované páry!!! Náš případ to sice nebyl, ale z druhé strany bylo pravdou, že do středomoří jsme odlétali zamilovaní alespoň trochu jinak. Láska k orchidejím nás na čarokrásnou a bájnou Krétu totiž lákala již dávno před tímto rozhodnutím.
Když jsme pak konečně v Piraeu a naloďujeme se na trajekt, je náš vytoužený cíl už téměř na dosah. Stačí pouhá noc plavby do Heraklionu a vše doopravdy začíná. Je teď před námi celých sedm dnů, během nichž chceme procestovat celý ostrov tak, abychom toho viděli co nejvíce a mohli se zas vrátit plni nevšedních dojmů. Kréta nás brzo ráno vítá teplým a voňavým ránem. Hned vyzvedáváme auto a nadšeni v očekávání příštích zážitků vyrážíme na cestu. Máme samozřejmě každý představu co a kde vidět, ale přesto se raději držíme připraveného itineráře. A děláme dobře, neboť takto připraveni a s pomocí GPS zaměřených souřadnic se nám bez zbytečných časových ztrát podaří opravdu v dalších dnech navštívit všechny nejzajímavější ostrovní lokality. Více si přát nemůžeme.
Orchidejí jsou všude kvanta nevídaná v mnoha nám známých i neznámých druzích. Hlavu nám motají neskutečně vypadající kříženci a barevné variety. Prostě nádhera. Poprvé zažívám až jakési „přeorchideování“, ze kterého se ale rychle dostávám kocháním nádhernou přírodou. Okolo se všechno svěže zelená a kvete. Krásné sasanky v mnoha barvách, tulipány, árony a keře divokých mandloní. Z klikatících horských silniček pozorujeme bělostně svítící zasněžené vrcholky hor a všude je v dohledu čeřící se hladina azurově modrého moře. Každé zastavení nám poskytuje jinou podívanou, neboť celá Kréta, nejen její příroda je velice rozmanitá. Zažijeme fascinující hvězdnatou noc, ale i noční bouřku, písečnou bouři přicházející z nedaleké Afriky, kdy je vidět jen na pár metrů a vichřici, která nám lomcuje stany nevídanou silou. To vše ale vynahrazuje první mořská koupel v kouzelné zátoce Vai lemované rezervací palmového háje endemického datlovníku Theophrastova.
Zbývá i čas na některé starověké minojské památky. Nenavštívit Knossos, Faistos a archeologické muzeum by bylo kulturní barbarství. Náš pobyt se ale už rychle chýlil ke konci.    
Na poslední nocleh i zamýšlenou lokalitu odjíždíme jen pár kilometrů od míst, kde na nás bude druhý den čekat loď na pevninu. Chceme se pokusit zde nalézt jedinou nepotvrzenou lokalitu vzácného Orchis palustris var. robusta. Tento orchis jako by vůbec na ostrov nepatřil. Všude je spousta bohatých orchideových biotopů, ale opravdové mokřady už nejsou skoro žádné. Přesto se nám i v tomto daří. V poledním vedru notně osvěženi lahodným pivem Amstel konečně nacházíme i jedno malé rákosiště a k velikému našemu úžasu i onu vzácnou teprve nakvétající orchidej. O to větším překvapením bylo zjištění, že tento skvost poblíž nebojácně střeží odrostlé, ale doposud nelétavé mládě bukače velkého. Měli jsme z těchto setkání velkou radost. Taková událost se jen tak nenaskytne, zvláště na Krétě ne. Smutnější pak ale bylo pomyšlení, jaký osud tuto výjimečnou lokalitu do budoucna čeká. Ze všech stran se na ní tlačí odvodňované plochy s fóliovníky plnými banánovníků. Za pár let už nebude opravdu co ověřovat a tak i tento na orchideje vskutku bohatý ostrov díky lidskému plenění přírody přijde nejen o posledního bukače, ale i o jeden vzácný orchideový druh. S tímto trochu smutným konstatováním, přesto ale všichni plni nádherných dojmů z uplynulých dnů hledíme z paluby, jak nám v dálce mizí světla a nakonec i blikající maják.
Sbohem Kréto!.....a nebo raději nashledanou….snad někdy.