Německo - S. aestivalis

David Průša

Třebaže švihlík letní v České republice neroste, nedá se říci, že by neměl k naší zemi vůbec žádný vztah. V dobách společného Československa se vyskytoval v Záhorské nížině, kde vyhynul v důsledku odvodnění zdejších stanovišť. Poslední herbářová položka odtud pochází z roku 1958 z okolí obce Šajdíkove Humence. Z našeho českého pohledu se jako ještě zajímavější jeví údaje z botanických zápisníků učitele Stanislava Staňka, významného amatérského moravského floristy, podle kterých se švihlík letní vyskytoval v první polovině minulého století na dvou místech jižní Moravy. Neexistuje však ani fotografie ani herbářový doklad, proto jsou tyto údaje pokládány za sporné. V současnosti se nejbližší známé dosud existující lokality tohoto vzácného a nenápadného druhu vyskytují na území našich západních a jižních sousedů.
Švihlík letní je rostlina, která dosahuje výšky 10 – 40 cm. Lodyha je nahoře slabě žláznatá. Listy jsou podlouhle kopinaté, dlouhé až 12 cm a široké až 1 cm. Postupně se zmenšují směrem nahoru. Květenství nese 6 – 20 květů bílé barvy, které jsou uspořádané ve spirálovité řadě. Okvětní lístky jsou k sobě skloněné, na zevní straně řídce chlupaté, pysk je bílý, dlouhý 6 – 7 mm, vpředu vroubkovaně zvlněný. Doba květu je od června do srpna.
Od našeho švihlíku krutiklasu se bezpečně pozná podle toho, že lodyha nemá postranní listovou růžici příštího roku.
Je jasné, že příležitost vidět „na živo“ v přírodě tento zajímavý druh, by si pravděpodobně nenechal ujít žádný zanícený orchidejář. Ani já jsem nebyl výjimkou. A když se mi naskytla příležitost krátké jednodenní exkurze do jižního Německa s přáteli, velice rád jsem jí využil. Vzhledem k tomu, že všichni tři jsme byli časově velice omezeni, museli jsme si vystačit celkově s méně než 24 hodinami. Z botanické radosti nám to však nic neubralo. Severočeské dvě třetiny účastníků exkurze opouštěly své domovy ještě v sobotu před půlnocí. Jihočeská třetina přistoupila okolo jedné hodiny po půlnoci již v neděli. Potom následoval noční přejezd Rakouska přes Linec a Salcburk a okolo půl páté ráno jsme parkovali v blízkosti lokality u jezera Chiemsee v jižním Bavorsku. Na lokalitě nás přivítalo lehce zamračené počasí. Vlhký a čerstvý vzduch nás příjemně osvěžoval. Po ohledání zdejších pěkných vlhkých travnatých biotopů, na kterých kromě odkvetlých orchidejí, jako jsou Epipactis palustris nebo Dactylorhiza incarnata, dělaly okrasu svými květy hořce hořepníky (Gentiana pneumonanthae) nebo růžové prvosenky pomoučené (Primula farinosa), jsme našli asi 30 rostlinek švihlíku letního. Díky předcházejícímu teplému a suchému počasí byla již většina z nich za optimem a měly i menší velikost, nicméně nemohlo jim to ubrat na jejich půvabu a po chvilce hledání se našly i celkem „fotogeničtí“ jedinci. Následovala necelá hodinka práce se stativem a fotoaparátem, při které se většinou na ubíhající ručičky hodin moc nehledí. A až těsně předtím, než jsme s fotografickým dokumentováním skončili, začalo slabě pršet. Spokojení jsme se vrátili do auta a pokračovali jsme přes Pasov a Strážný na Boubín, kde jsme měli v plánu navštívit loni čerstvě objevenou lokalitu tajemného druhu Epipogium aphyllum.
V Šumavských Hošticích jsme měli domluvenou schůzku s kolegou Davidem, který se největší měrou zasloužil o senzační nálezy boubínských sklenobýlů v roce 2006. V letošním roce do sbírky nových lokalit přibyla další, na kterou jsme se s Davidem společně vypravili.
Setkání se sklenobýlem je pro orchidejáře našáka vždy svátkem. Nejinak tomu bylo i letos. V smrkovém lese na nás čekalo 8 kvetoucích exemplářů, z nichž některé byly opravdu výstavní. Co lepšího jsme si mohli na závěr naší bleskové letní orchidejářské exkurze přát?