Jindřich Šmiták 

Poloostrov Monte Gargano vybíhající jako podpatek "italské boty" z provincie Apulie do Jaderského moře se stal za poslední čtvrtstoletí poutním místem většiny evropských našáků, ty české nevyjímaje. A to docela právem, neboť v celé Itálii snad není místo či oblast s větší druhovou koncentrací středomořských terestrických orchidejí než právě Gargano. Poprvé jsme si tuto orchidejovou smršť, která ve středoevropských podmínkách nemá obdoby, vychutnali před deseti lety, v prvním květnovém týdnu 1995, na našem druhé zahraničním zájezdu za orchidejemi Evropy (viz Roezliana č. 25/1996). Od té doby jsme Gargano navštívili ještě několikrát, víceméně však jen jako krátkou polodenní zastávku cestou za vzdálenějšími cíli západního i východního mediteránu, ať to již byla Sicílie, Řecko, nebo naposledy ostrov Korfu v roce 2004. Mnozí se na Gargano vydali i individuálně a opakovaně, neboť na území o velikosti zhruba poloviny Moravy, je stále co objevovat a stačí i změna počasí nebo návštěva o týden dříve či dva týdny později a nacházíte stále něco nového, druhy na které jste třeba při předchozí návštěvě ještě neměli šanci, nebo naopak byly již odkvetlé. A není to od nás ani tak daleko - necelých 1400 km, což lze zvládnout jednodenní jízdou autem. 

Nebudu se o Garganu podrobně rozepisovat s výčtem všech lokalit a druhů, které jsme za ten týden zaznamenali, neboť by to bylo opakování již jednou napsaného. Zájezd se uskutečnil v posledním dubnovém týdnu, se stejnou cestovní kanceláří -- Tušla Brno, o týden dříve než před deseti lety a exkurze v místě probíhaly ve stejném duchu. Opakovaně jsme navštívili lokality, které jsme znali již z dřívějších návštěv a přibylo i několik nových míst. Gargano je na jaře krásné, v poněkud opožděném jaru 2005 nás zdejší světlé dubové lesy přivítaly záplavou narcisů, žlutých i modrých nízkých kosatců, bílých a modrých sasanek, ve vyšších polohách kvetly růžové jarní apeninské bramboříky a samozřejmě orchideje, které nechyběly na žádné z našich zastávek. Zastavili jsme se celkem na 23 lokalitách po celém poloostrově a zaznamenali 50 druhů vstavačovitých. Nejhojnější byly jako vždy tořiče (Ophrys), kterých jsme nalezli 21 druhů, následovaly vstavače (Orchis) -- 13 druhů, Serapias -- 5 druhů a další rody orchidejí do celkového výčtu -- Aceras, Anacamptis, Barlia, Cephalanthera, Dactylorhiza, Neottia, Neottinea, Himantoglossum, Spiranthes. Poslední dva byly zaznamenány pouze v listových růžicích. Z pozoruhodnějších nálezů bych uvedl pouze pár garganských endemitů -- Serapias apulica a z tořičů Ophrys garganica subsp. sipontensis, Ophrys promontorii a z endemitů provincie Apulie Ophrys oxyrrhynchos subsp. celliensis a Ophrys holoserica subsp. parvimaculata, který se vyskytuje jen v Apulii, Kalábrii a na Sicilii. Oba tyto tořiče jsme nalezli na několika lokalitách mimo území vlastního Gargana, v rovinaté Apulii, kam jsme si vyjeli na jednodenní výlet.

Zvláštností u rodu Ophrys je četný výskyt mezidruhových kříženců, neboť většinou se na lokalitách vyskytuje více zástupců rodu pohromadě. Kříženci rodu Ophrys se zabýval již před více než 30. lety rakouský orchideolog Othmar Danesch ve své knize Orchideen Europas, Ophrys-Hybriden (Hallwag Verlag Bern und Stuttgart, 1972) a většinu těchto garganských hybridů popsal právě on. Nám se podařilo identifikovat asi 17 druhů tořičových hybridů, z nichž některé dosud ani nemají jméno, jejich správné určení je však v některých případech velmi těžké a často zůstává otázkou osobního názoru nálezce.

Gargano a okolní Apulie však kromě krásné a zachované přírody, botanických zážitků a koupání od časného léta, nabízí návštěvníkům i jiné požitky v podobě spousty kulturních historických památek a dobrého jídla -- tyto příležitosti jsme ani my nevynechali. I když loňský zájezd byl již asi pátou návštěvou Gargana na našich jihoevropských cestách, určitě to však nebyla návštěva poslední a mnozí se sem vydají i individuálně.